Chci se s vámi podělit o dar, který jsem dostala k Vánocům – ne obyčejný dárek, ale poselství, které se mi vrylo hluboko do srdce.
Můj syn, kterému je teprve 11 let, vytváří neuvěřitelně propracovaná origami. Každý jeho výtvor je výsledkem hodin soustředění, trpělivosti a lásky k detailu. Tentokrát pro mě skládal škorpiona – symbol síly, odolnosti a transformace. Pracoval na něm dlouho, skládal jeden záhyb za druhým, pečlivě tvaroval každý článek jeho těla. Jenže papír je křehký. A při tak složité konstrukci se některá místa roztrhla.
Mohlo by se zdát, že je to chyba. Že by měl začít znovu, že roztržený škorpion už nebude dokonalý. Ale místo toho můj syn napsal slova, která bych chtěla předat dál – protože děti vědí pravdu, jen my ji někdy zapomínáme:
“Buď jako tenhle škorpion. Když se roztrhneš, přilep záplatu a jdi dál. Buď respektovaná a krásná svým vlastním způsobem. Umění je subjektivní – stejně jako lidé.”
Dal mi připomínku toho, co je v životě skutečně důležité – že naše jizvy nejsou selhání, ale součást naší jedinečné krásy. Že každé roztržení, každá trhlina je jen další šance pokračovat, přetvořit se, stát se něčím ještě silnějším.
A tak teď držím v rukou nejen škorpiona, ale i jeho poselství. A chci ho sdílet s vámi. Možná ho někdo z vás právě potřebuje slyšet.
