Ženství je často drahým předplatným na bezpečí. Je to platba, kterou odvádíme v měně vlastní pozornosti, vlastního dechu a fyzického prostoru, jen abychom zůstaly „prezentovatelné“ světu, který se neustále dívá. Tohle není marnivost. Není to koníček. Je to neustálý, vyčerpávající vnitřní sken za účelem přežití.
Simone de Beauvoir tomu říkala „Past“, protože nabízí svůdnou výměnu: vaši radikální, děsivou svobodu výměnou za společenskou ochranu. Našeptává vám, že když obrousíte své hrany, ztišíte hlas a upravíte své touhy podle šablony, budete milovány. Budete v bezpečí. Ale směna učiněná ve strachu není volbou – je to smlouva uzavřená s dozorcem.
„Vnitřní sken“ je daní pro nervový systém. Je to rozštěpené vědomí ženy, která současně žije svůj život a zároveň se u toho sleduje.
- Nejsem moc hlasitá?
- Jsem dostatečná?
Tato neustálá kalibrace je definicí Imanence. Drží nás v „udržovacím režimu“ – leštíme mříže klece, místo abychom z ní vyletěly. Jsme tak zaneprázdněné správou toho, jak nás vidí „Pohled“ těch druhých, že zapomínáme, jak se dívat zpátky.
Cena za vstupné vs. Cena za svobodu.
Pokaždé, když se „chytře“ přizpůsobíme, abychom se vyhnuly konfliktu, vyměníme kus své duše za kus bezpečí. Vyměňujeme Transcendenci (schopnost definovat sebe sama) za Objektifikaci (pohodlí toho, že jsme definovány druhými). Neselháváme; adaptujeme se. Volíme si „pozlacené vězení“, protože vnější svět je chladný k ženám, které odmítají hrát svou roli.
Moje práce není o „mazání“ ženství. Je to přesný opak. Je o znovuzískání jemnosti, magnetismu a smyslnosti – o jejich přesunu z pozice obranných mechanismů do pozice suverénních kapacit.
Skutečná svoboda začíná u východu z pasti. Začíná v momentě, kdy se přestanete ptát: „Budou mě mít rádi, když tohle udělám?“ a začnete se ptát: „Jsem to skutečně já, nebo je to jen cena za vstupné?“
Svoboda není jen schopnost si vybrat; je to síla unést důsledky této volby. Je to přechod od stavu, kdy jste pouhým Odrazem, k tomu, že se stanete Zdrojem.