V poslední době vídám čím dál častěji různé “super” kombinace technik – a jednou z nich je spojení intenzivní dechové práce (breathwork) s aktivací kundaliní. Zní to lákavě: více energie, rychlejší probuzení, hlubší prožitky. Ale jako někdo, kdo tyto procesy provází delší dobu, cítím potřebu sdílet osobní vhled.
Když jsem poprvé vstoupila do světa spirituálních praktik, bylo to jako výbuch. Najednou jsem cítila tolik – energie, rozšířené vnímání, emoce, které jsem roky potlačovala. Chtěla jsem zůstat „tam nahoře“ co nejdéle. Návrat zpět do těla, do reality, mi přišel zbytečný. Nudný.
Ale když jsem později začala pracovat s energií nejen pro sebe, ale i pro druhé, pochopila jsem jednu zásadní věc: uzemnění není opak duchovna. Je jeho základ.
A že neuzemněný průvodce může napáchat víc škody než užitku.
Protože lidé k tobě často přichází ne kvůli světlu, ale kvůli tomu, že se v něm potřebují znovu nadechnout. A když sama nejsi nohama na zemi – jak je tam doprovodíš?
Proč může být kombinace breathwork a kundaliní riziková
Nejde o to, že by jedna nebo druhá technika byla “špatná.”
Naopak – obě jsou velmi účinné, každá svým způsobem.
Ale právě v tom je ta výzva:
účinnost = zásah do hlubokých systémů.
Když je spojíme dohromady, může dojít k přetížení. A zvlášť pokud s nimi pracuješ bez dostatečné znalosti fungování nervového systému a energetického těla, může to přerůst v nežádoucí reakce.
Kundaliní není jen energie – je to vědomí
V západním kontextu se kundaliní často chápe jako “něco, co tě nakopne” nebo tě dostane do transu. Ale ve skutečnosti je to vědomá inteligence těla, síla, která ví, co dělá – pokud jí dáš čas a prostor.
Když se probudí přirozeně, je to léčivý a hluboce transformační proces. Ale když ji uměle vytlačíš dechovou technikou, může se tělo i psyché začít bránit. A to, co mělo být spirituální zážitek, se může stát spíš desorientujícím kolapsem.
Dechová práce obchází přirozené pojistky těla
Rychlý nebo zadržovaný dech mění chemii v těle, snižuje hladinu CO2, stimuluje nervový systém a může tě dostat do rozšířeného vědomí. V mnoha případech je to krásné a užitečné – pokud je to ukotvené, vědomé a má kdo podržet prostor.
Ale často se děje opak: dech tě rozbije, otevře hluboká traumata, aniž by tvé tělo bylo připravené je uvolnit. A do toho přidáš kundaliní? To je jako přelít plnou sklenici a čekat, že se nic nestane.
Nervový systém není nesmrtelný
Obě techniky – breathwork i kundaliní aktivace – aktivují autonomní nervový systém. Když se spojí, může to vést k přestimulování. Třes, úzkosti, nespavost, pocit odpojení od reality, depersonalizace… Někdy i panické ataky nebo psychospirituální krize.
Nejvíc ohrožení jsou ti, kteří už mají zranitelný nervový systém – často lidé, kteří se právě z toho důvodu do těchto praktik obrací. Není to fér, ale je to reálné.
Síla je v kapacitě, ne v intenzitě
Dřív jsem si myslela, že čím víc “cítím”, tím víc jsem spirituální.
Dneska vím, že opravdová hloubka nepřichází skrze explozi energie, ale skrze prostor, kde ji unesu.
Aby energie mohla volně proudit, musí tělo vědět, že je v bezpečí.
A bezpečí se buduje pomalu: dechem, dotekem, přítomností, každodenní péčí.
Každý si může vybrat svou cestu – jen buďme vědomí
Nechci nikomu říkat, co má nebo nemá dělat. Jsme dospělí, svobodní lidé, a máme právo experimentovat, prožívat, tvořit si vlastní cestu.
Ale věřím, že informovanost je součástí svobody.
A že čím víc víme o svém těle, tím víc si můžeme dovolit – bezpečně, udržitelně, v souladu se sebou.