Tělo mluví, i když mlčíme
Existují okamžiky, kdy se podíváš na sebe do zrcadla a vidíš, že ramena jsou výš, než by měla.
Dech končí někde u klíčních kostí.
Hrudník působí sevřeně – a přitom zvenku vypadáš, že „je všechno v pořádku“.
Ale tělo nikdy nelže. Tělo zapisuje každý okamžik, kdy jsi musela zadržet slzy, kdy jsi skousla větu, kterou jsi chtěla říct, kdy jsi se tvářila silná, i když uvnitř něco praskalo.
Proč právě hrudník?
Hrudník není jen schránkou pro plíce a srdce.
Je to křižovatka.
Zde se protínají fasciální linie, nervové dráhy, dech a emoce.
Fascia – ta neviditelná síť, která obaluje a propojuje vše – reaguje na každý impuls stresu.
Když tělo zažije ohrožení, fascia se stáhne.
Ne proto, že by tě chtěla potrestat, ale protože se snaží chránit.
Nervový systém reaguje stejně. Zadržení dechu, stáhnutí ramen – to je instinktivní obrana. „Zůstaň malá, neprozraď, co cítíš. Přežij.“
A tak se kolem hrudníku tvoří brnění.
Brnění jako cena za sílu
Zvlášť ženy jsou v tomhle mistryně.
Od dětství slyšíme: „Neplač. Buď silná. Zvládni to. Nedělej scény.“
A tak se učíme, že opravdová síla je schopnost sevřít srdce a neukázat, co cítíme.
Ale tělo zná cenu. Brnění nás chrání, ale stojí nás radost, jemnost, lehkost.
Časem se z něj stane návyk.
A my si říkáme: „To jsem prostě já – napjatá, bez dechu, tvrdá.“
Jenže to není tvoje pravá podstata. To je jen zápis v deníku těla.
Když brnění roztaje
Brnění nemůžeš sundat násilím.
Nemůžeš si přikázat: „Otevři se.“ To by bylo jen další násilí na sobě.
Brnění se rozpouští, když tělo pocítí bezpečí.
Když nemusí být na stráži.
Když někdo (nebo ty sama) dá svolení: „Můžeš si odpočinout.“
Tehdy se aktivuje parasympatikus – klidová větev nervového systému. Dech se prodlouží, fascia povolí a jemný proud života, který nazývám kundaliní, se začne zvedat.
Ne bouřlivě, ne jako šok. Ale jako vlna, která se dotkne srdce a rozsvítí ho zevnitř.
Tohle je moment, kdy tělo znovu připomene, že není tvůj nepřítel. Je to tvůj deník. A ten deník nikdy nelže.
Malý experiment pro tebe
Polož si dnes ruku na hrudník. Zavři oči a polož si otázky:
- Jak se můj dech mění, když mu dám pozornost?
- Jakou váhu tady nosím?
- Co by se stalo, kdybych na chvíli dovolila změknutí?
- Kde ještě v životě nosím „brnění“ – a co by se stalo, kdybych ho odložila?
Nehledej správnou odpověď. Jen naslouchej.
Oblast hrudníku je jedním z nejčastějších míst, kde ženy nosí své příběhy. A právě jí se budeme věnovat na somatickzch lekcich Tělo 3 v 1
Každý z těchto večerů je somatický rituál. Ne cvičení, ne terapie, ale návrat – do těla, do duše, k sobě.
Pro terminy – sleduj aktualni rozvrh.